František Pártl

Zkušenosti

Vzdělání

Dovednosti

Ocenění & Certifikáty

• 6. místo v soutěži IT SPY 2020 Czech & Slovak ACM Chapter
  2020
• nejlepší diplomová práce v soutěži společnosti CCA Group a. s.
  2020
• nejlepší bakalářská práce v soutěži společnosti CCA Group a. s.
  2018

• Scorpion defense: Pistole – ochrana osoby blízké (VIP)
  2023
• Scorpion defense: Kombinace útočné pušky a pistole – pokročilý
  2023
• Scorpion defense: CQB – taktika pohybu v objektu
  2023
• Scorpion defense: Pistole – univerzální střelec
  2022
• Scorpion defense: Pistole – zpátky k základům
  2021
• Scorpion defense: Útočná puška – univerzální střelec
  2020
• CCNA Routing and Switching: Introduction to Networks
  2014
• Cisco IT Essentials: PC Hardware and Software
  2012

Zájmy

Volný čas nejraději trávím se svou drahou přítelkyní Móňou a přáteli, nejlépe někde visící na skále v západních nebo jižních Čechách. Když teplota spadne pod 15 °C, tak mě omrzlá přítelkyně pošle se skálou do... zkrátka na nějakou z plzeňských vnitřních umělých stěn. A tak si na podzim obvykle pořídím permanentku do Lezeckého centra V16 a trénuji na jaro. V roce 2020 jsem si udělal radost, dodělal si potřebné vzdělání a ve svých rodných Strunkovicích nad Blanicí jsem si otevřel kroužek sportovního lezení pod DDM Prachatice. Kroužek je zatím vždy narvaný k prasknutí a děti to zřejmě baví. Když se během slunných letních dnů potí ruce tak, že to ani magnézium nepobírá, nebudu nikde jinde než v sedle svého kola obklopený kopou zlobivých dětí z letních táborů na Lipně nebo na Tokáništi.

Po několika hodinách mixu programování a prokrastinace se velice rád oddávám hře na kytaru či klavír, který jsem úspěšně absolvoval na Základní umělecké škole ve Vlachově Březí. Aktuálně mi dělá společnost digitální piano z edice Yamaha Clavinova, ze kterého mám upřímnou radost.

Fotogalerie

Když venku zrovna nemrze a nejsme zalezlí někde na umělé stěně, tak s přítelkyní Móňou pravidělně vyrážíme na skály. Západní a jižní čechy máme prolezené křížem krážem a občas zajedeme i do Alp. Akorát na ty naše slavné „písky“ ještě nejsme dostatečně morálně zdatní.

Na své osmnácté narozeniny jsem pozval pár kamarádů ze střední školy k nám do mlýna. Jelikož se akce nadmíru vydařila, pozval jsem je za rok zase. Nikdo ale v květnu neměl čas a společný termín jsme našli až na začátku srpna. Tak jsme akci přejmenovali na „Lijbu u Blanice“ a konáme ji v tomto termínu každý rok.

V létě roku 2020 za mnou přišel můj drahý dědeček s prosbou. Chtěl se mnou objet pár zvonařských podniků v republice a vybrat zvon pro zvoničku, která tou dobou vznikala před naším domem. Tento plán se nám bohužel už nikdy nepodařilo uskutečnit, a tak s koncem léta přišel nápad na vlastní výrobu onoho zvonu – můj poslední dar dědečkovi.